Už dlouho jsem na ni myslel. Možná jsem jí tak trochu nevěřil, nebo se jí možná trochu bál. Trvalo to dva roky než jsem se odhodlal vyrazit na Jizeru lapit nějakého kapra. Slyšel jsem o nich hodně. Že záběry jsou zde brutální a místní kapři se rozhodně nenechají vytáhnout zadarmo. Říkal jsem si, že horší než na Labi to nebude. No ale dokud nezkusíš, tak nevíš. Připravil jsem si jedno místo dál od ostatních rybářů. Nějaké vázky, hodně převislých stromů, hloubka tak akorát. Několikrát jsem byl předkrmit kukuřicí a trochou smraďocha. Vyrazil jsem na ně za tmy. Než jsem postavil bivak bylo 11, tak jsem zalehl a čekal na ráno. S rozedněním jsem nabil červa a lososa a hurá na ně. Věřil jsem tomu místu hodně, no ale celý den nic. Kolem 18. hodiny sedím u prutů, dělám nějaké fotky. Nejednou, úplně bez varování, se ohnul prut a přišla brutální jízda. Než jsem se stačil vzpamatovat,kapr už si to mířil do větve. Že jsem dotahoval brzdu ho celkem nezajímalo, až když jsem chytil cívku rukou, tak se mi ho podařilo zpomalit. Ale do větve se stejně dostal. Naštěstí se mi ho povedlo po chvíli přetahování uvolnit a nakonec i dostat do podběráku. Radost byla veliká a v nejbližší době se vydám přelstít nějaké jeho kamarády.
