V roce 2007 na podzim jsme se s Kubou a naším kamarádem Mírou domluvili, že vyrazíme zase jednou o víkendu na přehradu, ale nepředbíhejme. Nejprve něco k mým jako vždy jednoduchým montážím. Pro lov na přehradách ve velkých hloubkách používám své oblíbené delší montáže ze ztužených šňůr. Velmi se mi osvědčila hot stuff od ultimate. Sice má děsivou světlezelenou barvu, ale to v 15 metrech hloubky určitě nevadí. Je velmi tvrdá v kombinaci s návazcovým převlekem safe zone od kordy se nemotá ani při zavážení s kamenem do velké hloubky. Háčky používám své nejoblíbenější kamasan B775 a korda vide gape. Boilie volím nejčastěji 21 mm jeden a půl pod háček, brzy na jaře potom 14 mm a několik pod sebou plus jedna půlka. Ale vrátím se zpět k výpravě.
Tehdy jsme chytli 3 kapříky kolem 60 cm a Mírovy se povedl kapr 80 cm. To byl první zlom v rozhodnutí zase na přehradu jezdit. O 14 dní později jsme se s kamarádem Kubou už jen rozhodovali, kam vyrazíme ze soboty na neděli. Vyhrálo to místo na přehradě, kde se nemusí nosit daleko věci, jen asi 100 metrů. Navařili jsme kilo boilies s esencí scopex Rod Hutchinson a vzali si s sebou 5 kg různých voňavých pelet. Asi v 6 hodin večer jsme našli místo v korytě blízko stromů a prokrmili jsme větší prostor peletami a boilies. K vázkám jsme dali každý jeden prut a druhým jsme zkoušeli jiná místa.
Vše je připraveno, Kuba podotýká, že kdyby přišel záběr za jednu noc, byl by to zázrak. A jeden zázrak se nad ránem opravdu stal. Probudila mě velmi pomalá jízda od stromu. Po záseku jsem cítil ihned, že je ve vázce . Kuba se mě zeptal:
„ Mám jet s tebou?“
„To bude ňákej mrzák a kdoví jestli tam je, spi klidně dál.“ Odvětil jsem.
Skáču do člunu a vyrážím za ním do tmy. A čelovka na břehu! Bez problémů vyprošťuji šokovou šňůru ze stromů a táhnu kapra k hladině. Cítím těžkou rybu, ale odpor nic moc. Kapr už je u hladiny, ale nevidím na něj. Lehce dotahuji brzdu, beru podběrák, navádím do něho kapra a v tom se to stalo. Kapr se dotkl hlavou podběráku a neunavený udělal vlnu na hladině a prudce vyrazil rovnou ke dnu. Než jsem hodil podběrák do člunu, už byla půlka prutu pod vodou a bral si přes téměř utaženou brzdu. Nepopsatelný pocit, prvně zdolávám velkého kapra ze člunu. Nedá mi to a řvu něco nepublikovatelného na Kubu, stojícího už na břehu. Po krásném boji jsem položil kapra na připravenou podložku do člunu a hurá na břeh. Na břehu na něj Kuba posvítil a prvně jsem ho uviděl. Nádherný šupík! 90cm a 14,2 kg. Obrovskou radost přerušil Kuba:
„Ty vole, kde je člun? Tys ho v tý euforii nepřivázal!“
Roztřesený mu vrážím do ruky prut : „Tref ho!“
Dal jsem kapra do saku na pár hodin pro focení za světla. Kuba naštěstí zachránil situaci, člun trefil a přitáhl jej. A tak nastal druhý a definitivní zlom v rozhodnutí na Přehradu v roce 2008 zase jezdit.
- 14,2 kg mě přesvědčilo na přehradu opět jezdit.
jaro –
Na první jarní dvoudenní výpravě na přehradu nás překvapila vichřice Ema, naštěstí už s novým Kuby bivakem. Můžete se podívat na MRK.cz mám video, jak všechno lítalo. Taky na něm říkám, že jestli tohle nepřiměje kapry k záběru tak nevím. Přimělo, ale pouze malý kapříky kolem 50 cm.
Na druhé třídenní výpravě už jsem měl pár koulí našeho červeného játrového lososa z receptů mého kolegy Radka Statečného. Výprava se zprvu zdála dost nevydařená. V pátek ráno jsme prokrmili klasicky boiliesem a halibut peletami. Do soboty nic. V sobotu se spletli pouze dva menší kousky a také přijel kámoš Míra. V neděli ráno mě obtěžují kluci, v zoufalství zkoušejí nahazovat pelety s krmítky a podobné hlouposti. To mě nechává v klidu spát, prože já si na rybách rád přispím. V půl dvanácté slyším svůj hlásič.
„Co mi s tím děláte?“ volám a nevěřícně vykukuji z bivaku.
Kuba už chystá člun a křičí: „Nečum jak vyvoraná myš, máš záběr“
Korda wide gape bez protihrotu nezklamal a vytáhl jsem krasavce 86cm a 11,9 kg.
-nakonec přišel 11,9 kg
Léto
V Létě je na přehradě velký rybářský tlak, a tak jsme se jí vyhýbali a jezdili hlavně na Jihočeské pískovny. Tam se nám hodně dařilo, ale o tom možná jindy. V létě jsem byl na přehradě jen jednou na sumcích, a to na jejím přítoku v hloubce 3 m. Sumce jsem nechytil, ale přijel Kuba, a ten si alespoň zachytal kapry a otravné tlouště. Největší na zelenou oliheň, která je selektivní a tloušti po ní moc nešli. Přes 80 cm se ovšem nedostal. Na jiné boilie se chytil tloušť do půl hodiny.
Podzim
Na podzim jsme udělali výpravu do spodní části přehrady nejprve bez prutů, jen se dvěma čluny, pak dva sonary, chléb a špekáčky. Našli jsme si celkem pěkné místo, pokecali s místními příjemnými kapraři a pádili domů
Opravdovou rybářskou výpravu jsme uskutečnili asi 14 dní poté, ve složení já, Kuba, a kolega Radek. Vyrazili jsme na tři dny. Radkův plán byl jasný: najít dvě pěkná místa, na jednom prokrmit červeným játrovým lososem a na druhém zelenou olihní. Na oba pruty dal boilies o průměru 30 mm a čekal. S Kubou jsme zvolili naši klasiku. Jedno velké místo společné, dobře prokrmené, a druhým prutem hledat. Hned první noc v pátek jsme s Kubou zdolali tři kapry kolem 60 cm na lososa a vyhákli je rovnou ve člunu. V sobotu jsme chytili dalšího, všechny z koryta ze společného, dobře prokrmeného místa. V neděli v poledne mi přišel konečně pěkný kapřík 10,7kg. Radek vytáhl obří koule, jak je tam v pátek ráno hodil, a jeli jsme domů.
- torpédo 10,7 kg
Za týden jsem přišel v pátek ze školy a hodně se rozmýšlel, jestli vyrazit na ryby. Bylo mi jasné, že než přijedu k vodě, bude 7 hodin a noc. A v tom nafouknout člun, přejet, deštník rozbalit, místo najít, zavést, no nevím, nevím. Nakonec jsem se naštěstí rozhodl, že to všechno podstoupím, noc, nenoc. V deset bylo vše hotové a mohl jsem jít na pokec za nedalekými sousedy. Magazín Kapr čtou.
“Tak vás zdravím, pánové.“
Od nich jsem se dozvěděl, že na boilies ještě záběr neměli a už jsou zde několik dní. Sobotu jsem strávil skoro celou u příjemných sousedů, kteří si mě malinko dobírali, že mě ani zázračný kuličky nezachrání. Večer jsem se převezl a šel spát. V noci slyším ten nádherný zvuk hlásiče - píp, píp, píííp. Vybíhám, beru prut, běžím ke člunu, vyndávám vlasec z vodících vidliček, které na tomhle místě používám, aby byl vlasec co nejvíce nad pařezy skryté pod vodou. Pak, co se dostávám nad kapra, začíná ten pravý boj a jízda po přehradě. Bomba souboj! To jsem netušil, že ještě letos na stejném místě zažiji mnohem větší souboj, ale nepředbíhejme. Najednou se kapřík vyvalil na hladinu a byl v podběráku. Jupííí, pokřikl jsem si a jel na břeh, kde už čekal první gratulant odvedle. Kapříka jsme ráno nafotili a váha ukázala po odečtení saku nádherných 15,1 kg. Podle hřbetní ploutve kapříka asi vždycky poznám.
- 15,1 kg krásy.
- Opravdu mohutný kapr.
Super mohutný kapr!!!
Zase vše balit, převážet a domů. Už cestou domů mi bylo jasné, že se sem ještě letos podívám, ale musím se také učit, takže až za 14 dní.
Další výpravu jsem naplánoval s kámošem Wongem na pátek 14.11. Od desátého už nemyslím ve škole na nic jiného. Připravil jsem si s sebou tentokrát i kyblík vařené pšenice. A je tady pátek, už u mě zvoní Wong a jedem. Po příjezdu na místo nafukujeme člun, ale má v sobě dírku. Na převoz věcí to ještě stačilo, dokonce i na zavezení prutů. Člun jsem pak vypustil, zalepil a čekal, až zatvrdne lepidlo. Jak už to tak bývá, právě přišel záběr. A co teď? Během nafukování člunu jsem prut nechal ve stojanu pípat. Komedie s nezdařeným koncem! Než jsme se dostali nad kapra, byl pryč. V noci mi přišel další záběr z koryta, bohužel se mi kapr vypnul. V sobotu lehce rozladěn z neúspěchu měním montáže za nové. Wong si našel místo na hraně ze 3 metrů na 6 a jen pár kuličkami prokrmil zelenou olihní. V neděli ráno přichází Wongovi záběr z onoho místa a vytahuje jediného velkého kapra, co jsme vytáhli mimo koryto. Po odečtení saku měl krásných 11,5 kg a Wongovi udělal velikánskou radost. Sbalili jsme bivaky a už jen tak posedáváme. Píp, píp a jedém. Vytáhl jsem hubeňoura 72 cm. Z něho doslova teklo naše boilies.
Wong a jeho kapr 11,5 kg z první hrany.
Kapři jsou evidentně při chuti a Wong prohlásil větu, kterou jsem chtěl slyšet:
„Zejtra bych mohl školu háknout a pro jídlo to do města není daleko.“
„Super, já taky. Zůstáváme, jeď pro jídlo já zase postavím bivaky.“ prohlásil jsem s úsměvem, „a zůstáváme do pondělí.“
Na noc převážím, dokrmuji a těším se, co bude. Ráno to přišlo. Už celkem sehraní jsme za chvilinku nad rybou a začíná nejdelší a nejrazantnější boj mé dosavadní rybařiny. Na navijáku jsem měl šokové šňůry tak akorát ode dna k navijáku, a na tom se dlouho nic neměnilo. Jen jsme jezdili sem a tam s občasnými výpady, kdy zmizela šokovka pod vodou. Bylo to nekonečné. Když už byl úlovek skoro u hladiny, tak zase zmizel až na konec šokovky, a to udělal nejméně pětkrát. Ale 14,25 kg mě určitě nezklamalo, i když přiznávám, že jsme čekali víc. Pár fotek a nashledanou, bojovníku. Při jeho pouštění jsem si ještě namočil zadek v ledové vodě , ale v tu chvíli mi to bylo jedno. Po chvilce skóruje ještě Wong s kaprem kolem 60 cm a musíme chtě nechtě domů.
- Poslední kapr sezony 14, 25 kg.
Poslední výpravu na přehradu naplánoval Wong na jejich chatu. Sice nejraději mám bivak, ale jako rozloučení se sezónou je to vynikající nápad. Pozvali jsme spoustu kamarádů a zajeli den předem zakrmit. V den D jsme přijeli k chatě, před níž už byla ledová plocha. Pruty jsme nechali v autech a vybalili jen spousty masa a piva. Rozloučení s kaprařskou sezonou bez kaprů, o kterých jsme jen debatovali dlouho do noci, se vydařila na výbornou. Tak zase příští rok nashledanou, přehrado!