Pro mě to byl již 6tý ročník. Na prvním jsem byl s tátou a s bejvalkou.
Z 6ti startů jsme byli 4x v top 10 a nejhůře na 22. místě. Posbírali jsme umístění v sektorech, výhru těžby… Letos to klaplo na bednu, ale nebudu předbíhat.
Začneme krmením. Krmení je podle mého názoru alfou a omegou úspěchu na těchto velkých závodech. O tom jsem naprosto přesvědčený. Ničím jiným se nelze odlišit od ostatních. Na Stairs 2 Hell se hlásí stovky teamů z celé Evropy a vybírá se 100 nejlepších. Tam se neodlišíte lepším cajkem, to tam mají téměř všichni lepší než my. Každý má zkušenosti, každý ví kam to položit, každý je odhodlaný makat, každý umí udělat dobré montáže, každý umí kotvičkovat... Ty rozdíly v kvalitách teamů jsou minimální.
Kvalita krmení a strategie krmení je podle mě po losu nejdůležitějším faktorem. Na každých závodech mám dopředu dáno kolik tam budeme sypat pokud to bude brát hodně, málo nebo vůbec. Řekl bych, že na to mám za léta závodění čuch, kolik tam toho nasypat a kluci tohle nechávají do velké míry na mě. Prozradím dvě věci. - Čím méně bere, tím více krmím. To je moje zásada fungující od malých řek po velké přehrady. A že jsme s sebou měli 150 kg boilies na 4 pruty + nějakou peletu a velkou část jsme ještě vezli domů.
Letos ani nebyl čas něco dipovat dopředu. Nabrali jsme kdo, co chtěl na krámě a dipovali jsme až u vody. Žižka rád chytá Ostrého zimního lososa, Kesam rád zkouší testovanou Chilli / Lesní jahodu, já mám rád mraženku Červeného játrového lososa a Ocean mastera má rád každý, kdo ho kdy dal pod háček. 
Od každého jsme vzali 30 kg různých průměrů, akorát Červeným játrovým lososem krmíme vždy nejvíce, takže toho 60 kg. Dipy vždy na 10 kg dva tekuté a jeden suchý. To je tak akorát. Každá kulička, co leté do vody, musí být maximálně atraktivní, tedy nadipovaná v tekutém i suchém dipu. + Ty pod háček ještě obalujeme mraženými boilies těsty.
Teď k průběhu závodu. První den byl klasicky hezky strávený den ve Strachotíně. Ceremoniál, losování, pokec s ostatními závodníky, pečený prase... Vylosovali jsme místo 99. Dokud jsme se nekoukli, co se tam nachytalo předešlé ročníky, tak se nám flek líbil. No nic, vše jsme nachystali a čekali na první záběr.
První ráno, den a noc nic nezabralo. Ale už druhé ráno jsme chytli dva kapry. Většího na Ocean master, na prutu o který jsme se střídali. Menšího drapnul Žižka na Ostrého zimního. Na tu bídu v našem sektoru se nám to začalo rozjíždět rychle. Od nějakého místa 70 po 100 se chytilo pár ryb. Samozřejmě nám to zvedlo náladu. 
Čekali jsme, že se pruty rozjedou třeba přes den nebo v noci, ale nic. Další záběr přišel zase až další ráno. Rozjel se zase Ocean master a byl z toho kapr 20,48 Kg. Teď koukám, že měl přesně stejnou váhu jako ti dva předtím dohromady. To nám zvedlo náladu samozřejmě ještě mnohem více a začali jsme doufat v nějaký fajn výsledek.
Další den, noc pořád to samé. Když byl záběr, tak akorát od cejna. Ráno se rozjel prut s Ostrým zinmím lososem a byl z toho kapr 14,9 Kg.
Pak zase to samé. Celou noc jsme se krásně vyspali a ráno se rozjel prut s Červeným játrovým lososem jsem si chytil kapra konečně taky já.
Ovšem pak se stalo něco neuvěřitelného. V poledne, ani vlnka a najednou jízda na Ostrého zimního lososa. Ale jaká jízda, to asi nikdy nezapomeneme. Píp, píp a pak jak kdyby se měl rozletět naviják. Kluci vyjeli a kapr si pořád bral. Nakonec ho dojeli a asi za půl hodiny ho vytáhli. Kapr měl neuvěřitelných 29,35 kg!
Tímhle kaprem jsme vyskočili na 2. celkové pořadí. Chybělo nám přepsat našeho nejmenšího kapra 14,9 Kg na nějakých 16,65 kg na první místo. Samozřejmě zase teamům za námi také stačilo přepsat něco za něco a sesadili by nás. Nakonec jsem ještě měl já a Kesam záběr. Ale to nedopadlo kvůli vázce. Nakonec nás nikdo do rána nesundal a my mohli oslavovat.
Ani ostatní teamy s krmením Free Fish se nedali zahanbit. Radek dostal na Ocean mastera krásného kapra 19,45 kg. Kluci z druhého teamu hned na začátku dostali na popku Chilli / Lesní jahoda jednoho z prvních kaprů závodu. Pak ještě doplnili tabulku, bohužel měli před sebou tolik vázek, že jim tam většina kaprů skončila. Na tomto závodě je každý kapr úspěch, spoustu teamů neměli kapra žádného.
Druhé místo na Evropském šampionátu a největší ryba závodu. Byl to splněný sen stát na tomhle závodu na stupních vítězů. Díky tomu, že se koná na Pálavě plné vázek je Stairs2Hell nejtěžší kaprařský závod na světě. To říká asi každý, kdo ho zažil a už má něco odzávoděno jinde. Zároveň je závod skvěle zorganizovaný. S ostatními Evropskými závody, které jsme navštívili, se to vůbec nedá srovnávat. Těšíme se na další ročníky a dokud nás budou brát, budeme rádi tento závod navštěvovat.
Ještě jednou děkujeme všem, co nám drželi palce!!!!!
