Na jaře jsem začal jezdit na kapry se zkušeným dlouholetým kaprařem Radkem Statečným. Na každé výpravě nám to vždy nandal se svým léty vylepšovaným boilies s cvičnými názvy červený játrový losos a zelená oliheň. Slovo dalo slovo a začali jsme zakládat firmičku free fish na mražené boilies z Radkovo receptů. Takže o návnadách a nástrahách bylo rozhodnuto, já 15 kg olihně a Kuba 15 kg lososa ve velikostech 21,24 a 28mm. Já si ještě přibalil kyblík vařené řepky na první zakrmení.
Vše bylo připraveno a přišel dlouho očekávaný den pátek 12. září a my vyrazili směr Maďarsko. Cesta krásně utekla a v osm hodin večer jsme byli u jezera Merenye. Dali jsme si jedno točené a koukali s čelovkami na nástěnku s krásnými kapry a sumci. Ďury nás začal popohánět. Něco povídal ukazoval na zataženou oblohu a pak na cestu a končilo to kapůt. Je to jasné. Rychle jsme dopili, Ďury s kolegou také a naskákali jsme do našich přeplněných aut a pokračovali každý za jedním jeepem. Dovedli nás na naše fleky a rozbalili jsme s Kubou bivak. Než jsme do něho přenesli lehátka tak začala ukrutná bouřka. Raději jsme zalezli do auta a při pozorování blesků čekali až to alespoň drobet přejde. Přestalo se blýskat a my šli zalehnout. Ráno jsme se probudili a koukali jak je jezero velké, kde je brácha s Radkem a jak jsou daleko od nás další rybáři. Zjistili jsme, že máme pro sebe dostatek místa jak na suchu tak na vodě. Připravili bojky, připevnili sonar a vyjeli na vodu. Snažili jsme se najít nějaké nerovnosti a tvrdší dno. Merenye má dost rovné a bahnité dno takže to nebyl lehký úkol.
Nakonec jsme umístili jednu společnou tyčovku asi 150m od břehu na o něco tvrdší dno oproti okolí, tam jsem nasypal řepku a nakrmil asi dvěma kily boilies. Kuba dal další už jen kousek plovoucí pěny na slabém vlasci na místo 100m od břehu. Já jsem si označil a prokrmil místo asi 25m od břehu a druhé místo nebylo třeba označovat, prokrmil jsem pás podél rákosí. Připravili jsme montáže s pva sáčky a vyvezli pruty. Montáže máme rádi jednoduché a na většině vod delší návazce. Ke břehu jsem použil tuto montáž a dál od břehu tu samou akorát jsem nemaskoval olovo. Maskování olůvka slouží i jako přírodní krmítko jelikož kořeny rostlin bývají plné různé havěti.
Na průměry boilies 21 a 24mm jsem použil háčky wide gape od kordy velikost 6 a na 28mm kamasan B775 velikost 2. Vše bylo nachystané a mi mohli v klidu zasednout a čekat na záběr. Ten přišel v podvečer na místě v rákosí jen metr od něho v hloubce pouhých půl metru. Jupí první Maďar a hned 10,6kg.
Převezl jsem a přišel večer. K větru se přidal opět déšť. To se ovšem kaprům náramně líbilo. Mě brali od míst kolem břehu a Kubovi ze sta metrů. Chytili jsme 8 kaprů největšího Kuba 11,3kg. Druhý den jsme přes den zdolali pár kaprů do deseti kilo. Na noc jsme po zkušenosti z včerejší noci nandali koule o průměru 28mm. Přichází noční déšt. Po prvním záběru v děšti už jsme přestali zavážet. Po zbytek výpravy zaváželi akorát všechny pruty před nocí jinak jsme nahazovali. Kuba po půlnoci zdolal 12 kg lysce a necelou hodinu po něm jediného amura výpravy 103cm.
Tahali jsme kapry kolem 8 kg a každou chvíli někdo z nás vybíhal.
Třetí den jsme přemístili tyčovku na 100 metrů, jelikož z dálky jsme doposud záběr neměli. Odpoledne Kubovi přichází pěkná pomalá jízda. Bere prut do ruky a začal zdolávat. „To je hroznej tah, jedem za nim“ povídá Kuba s pěkně ohlým prutem. Jedeme nad něho a začíná přetahovaná. Po pár minutách se na hladině objevuje obroskej lysec s velkýma očima. Vezeme ho v podložce na břeh a váha ukázala po odečtení saku 17,2kg.
Kuba je právem radostí bez sebe. Je vidět že na něho sedlo štěstí, což se ho jak uvidíte nechtělo pustit. Po nafocení a puštění se vypravil na druhou stranu za klukama. Já si jdu číst kapra do bivaku. Najednou slyším ten nádherný zvuk mého flajzaru, vybíhám zvedám prut a zdolávám z mola krasavce 14 kg. Vložil jsem ho do saku zvážil a připevnil k molu do příjezdu Kuby. Kuba po chvíli přijel s tím, že klukům to taky pěkně bere a největšího mají 13kg lysce, ovšem nemají na rozdíl od nás kapra pod 9 kg a do konce chytí jen dva pod 9 kg, jinak samé macky. Šlo se jako vždy fotit a pouštět.
Do večera se mi ještě jeden pěkný vyhákl. Měli jsme čas v klidu se najíst, s Ďurym jsme si domluvili na ráno přivezení vody a chleba. Cesta byla k nepoužítí, jak říkal Ďury kapůt a mi se nemohli dostat pro zásoby. Ještě že jsme klasičtí češi, nabalené konzervy a polívky jsme přivezli ještě z Maďarska domů. Na noc jsme zavezli pruty a začalo pršet. Začali znovu skvěle brát. Zdolali jsme asi 10 kaprů. Já největšího 11,4 a Kuba 12 kg lysce. Těsně před rozedněním Kuba běží zdolávat. Vrací se do bivaku s úsměvem na tváři. „Vytáhl jsem řádkáče 12,5kg. Mam ho v saku na ráno, budeš čučet“- Povídá vesele a jde spát dál. Ráno přestalo, pršet jdeme fotit. Na podložku vyndal ze saku nádhernou rybu. Oba se nad ním rozplýváme, ty velké šupiny, no nádhera.
Čtvrtý den jsme se rukama, nohama ptali jak to jde ostatním rybářům. Všichni říkali, že první dva dni to šlo a mají ryby přes deset kilo a teď téměř nic. Klukům na druhé straně výrazně ubylo záběrů, mají tam menší hloubku a voda se rychle ochladila. Zrovna když si stěžovali vytáhl Radek pěkného šupíka 12,5kg.
Kvůli ochlazení vody i mě úplně přestalo brát podél břehů a ráno nahazuji příbřežní pruty dál od břehu. Do večera jsme nic neulovili. V noci již naštěstí nepršelo a Kuba mohl pokračovat v jeho oblíbené noční hitparádě. Chytil opět několik kaprů přes deset kilo. K ránu jsem se zapojil i já. Konečně k nám najeli i šupinatí kapři. Největšího chytil Kuba 16,1kg a naráz s ním jsem zdolal také šupináče 10,5kg. Ráno nás dojel Radek nafotit a s heslem to už musíme zapít jsme spolu vyrazili cestou necestou směr kiosek.
V kiosku jsme „pokecali“ s Ďurym, já si dal sprchu a pár hodin jsme poseděli. Když už se nám začalo zdát, že bychom měli jít radši k prutům, vyrazili jsme. Cestou na naše místo jsme kecali a náhle slyšíme – „hele Češi!“ Nedá se nic dělat, jdeme dát řeč. Přívětivost našim krajanů kaprařů byla nadmíru vysoká a ihned nás pohostili vynikající ořechovkou. (tímto Vás zdravím pánové) Po příjemném pokecu nás kolegové převezli přes zátoku, kterou jsme cestou tam museli obcházet skrz lesík a kukuřičné pole. Kuba si nás podivně prohlídl a povídá mi, že jsem o nic nepřišel. Do rána dokonce ani Kuba nechytl žádného kapra co by stál za řeč. Ráno mě budí záběr a nevěřím vlastním očím. Venku je nádherné ráno, sluníčko, teplo, bezvětří. Zdolávám a ihned pouštím šupináče kolem 70cm. Zkouším znovu místo u rákosí, slyšel jsem tam skočit jednoho macka. Ostatní pruty jsem švihnul do hloubky a jel za klukama na druhou stranu. Tam se nic zvláštního také nestalo. Celé odpoledne ani píp, až v podvečer to začalo slušně brát a Kuba chytil velmi bojovného šupináče 15,8 kg s podivným vzhledem a 13kg lysce. Já taky pár kapříků ovšem nic přes deset kilo. Ráno bylo jako předešlý den nádherné počasí.
Poslední den na Merenye. V hlavě si to urovnáváme. Chválíme si jak se nám to povedlo, kolik máme krásných fotek. Říkám Kubovi že mě jen malinko mrzí, že jsem si nevytáhl pořádný Maďarský osobák. 14 kilogramový lysec i ostatní ryby mě samozřejmě velmi potěšily, v duchu jsem si však říkal, že mám z Hněvkovické přehrady většího kapra. No nic mám na to ještě poslední noc, budu se snažit. A kapři jako by mě slyšeli a věděli jak toužím si ještě nějakého vytáhnout. Boilies už nebylo mnoho, abych měl více návnad, nařezal jsem boilies na půlky a před nocí to tam vše rozházel. Nechal jsem si pár náhradních kuliček a šest připravených pva šňůrek každá s pěti půlkami boilie. Už jen čekat. Tato noc byla opravdu moje. První kapr hned 12,5kg. Foto a pustit.
Druhý kapr 13,3 kg přišel ihned po něm. Už jsem nemohl spát. Byl jsem napnutý co ještě přijde. Z napětí mě malinko vytrhli dva menší ovšem také kolem 10 kg. Čekám, čekám a v tom to přišlo. Hlásič se mi pomalounku rozjíždí na velkou kouli zelené olihně. Zvedám prut a začíná rodeo. Volám na Kubu, že zabral na úplně pravý prut a už je za jeho levým a je určitě pěkný. Kuba po chvíli přibíhá a ochotně asistuje. Ví jak po něm toužím. Asi nejdelší boj ze všech. Ke konci už se mi prut ohíbá jako Radkovo 2,5 lb pruty a to mam 3 lb. Už ho vidíme je krásný. Několikrát ještě ujíždí z mělčiny a už si ho nesu na podložku. Vážím a pěkně si zařvu jupí na celé jezero. 16,1 kg vysoký lysec. Po rozednění mi ještě udělali radost šupík a lysec kolem 10kg. Ráno kolem osmé jsme šli fotit. Nejdřív třináctka pak šetnácka.
Nastává rychlé balení a jedeme ke kiosku kde už čekají kluci. Platíme povolenky, loučíme se, fotíme jezero a jedeme směr domov. Kuba je na cestu krásně fit, téměř žádný kapr ho v noci nevzbuďil. Možná někdy příště Merenye, ale spíš dáme přednost velké řece, které nás velmi lákají. Cestou domů jsme se ještě zajeli kouknout na zelené peklo. V tuto roční dobu je to určitě velmi složitý revír a ne nadarmo si vysloužil svou přezdívku. Hurá domu, rychle napsat článek dokud jsou vzpomínky čerstvé a hned začít spořit na další výpravu tentokrát na naší oblíbenou. Sbohem Merenye.