Zdravím všechny příznivce relaxu u vody a přátele ryb z klubu Free Fish.
Bylo nebylo a starší syn odjel na prázdniny. Což byl impulz, na který Pavča čekal, aby mě a mini Pavču vytáhl na ryby s možností přespání bez bivaku. Sám tam vyrazil již v pátek 13., což se ukázalo být vcelku nedobrým nápadem. 
Nejdřív se kvůli kultůře nedostal ani na parkoviště, a když to celé objel odjinud, zjistil, že všechna jeho oblíbená místa jsou přímo obsazená nebo nepřímo neuváženou vyvážkou přes 3 místa. Ale neodradilo ho to a rybačku nám neodepsal. 
V sobotu ráno jsem s mrnětem na zádech a hromadou cajků v kočárku na nové místo dorazila a vyslala Pavču prý na otočku (já naivka) do auta pro lednici s pitím, postel a spacák pro mě. Střežila jsem zatím jeho pruty. Pavčovo blbost, že se typicky kdovíkde zakecal a já tedy měla záběr. Na oblíbenou švestičku, kterou tu kapři můžou. A jak Pavča říká, kdo to zdolá, toho je.
Pak už jsem si konečně mohla nahodit i já i to svoje. Ale na čistě mou rybu jsem si musela počkat, až do tmy. A co zabralo? No, samozřejmě že příchuť, které jsem od počátku mého chytání věrná. 
Protože, proč něco riskovat a měnit, když to funguje, jak má . 
Takže - jasně, že opět bodoval malinový Milk shake.
Takže sice jsem kaprů za těch pár dní nepřemluvila moc, ale já jsem skromná, mně to i tak přijde úžasný. Na to, abych sem zase sepsala román to stačí bohatě. 
A potvrdila jsem si, že i kapři vědí, že v těch hicech se nejlíp napápnout ovocem. Už aby byla i ta lesní jahoda, jak Ondra tuhle nadhodil...
Díky za přečtení a mějte se zas někdy příště,
Ivís
